Sir Humphry Davy - anglický chemik, experimentátor, zakladatel elektrochemie a objevitel řady chemických prvků.

Co je to ten chlordioxid a proč se používá na dezinfekci vody?

Pokud jste o něm doposud neslyšeli, nic se neděje. Chlordioxid (formálně oxid chloričitý, chemicky označovaný jako ClO₂) je látka, se kterou se ve skutečnosti setkáváte poměrně často, aniž byste to tušili. Objevuje se v systémech úpravy pitné vody (na vodárnách), v nemocnicích, hotelech, chladicích věžích i v potravinářských provozech, kde spolehlivě likviduje nežádoucí mikroorganismy a tím chrání naše zdraví. V následujících řádcích se o chlordioxidu dozvíte víc. Na úvod prozradíme, že jde o silné oxidační činidlo, tedy látku, která dokáže „odebírat elektrony“ (laicky řečeno „spálit“ nebezpečné mikroorganismy ve vodě). Od svých dezinfekčních „příbuzných“, jako je například klasický chlor nebo ozon, se však liší – a právě díky tomu přináší mnoho výhod.

Vědecký diagram molekuly oxidu chloričitého (ClO₂)
Vědecký diagram molekuly oxidu chloričitého (ClO₂) zobrazený modelem kulička a tyčinka na bílém pozadí. Centrální zelená koule (atom chloru) je spojena se dvěma červenými koulemi (atomy kyslíku) a tvoří lomený tvar s vyznačeným úhlem 117,6°. Kolem chloru jsou znázorněny průhledné orbitaly, přičemž jeden obsahuje červený bod označený jako „Nepárový elektron (radikál)“

Historie chordioxidu

Objev chlordioxidu se připisuje britskému chemikovi Humphrymu Davymu (muž na úvodní fotce) už v roce 1811. Když tehdy chlorečnan draselný (KClO₃) reagoval s kyselinou chlorovodíkovou (HCl), objevil se neobvyklý plynný produkt oranžovo-žluté barvy.

Největší rozmach v praktickém využití však přišel až ve 20. století, kdy se podařilo vymyslet postupy, jak ho bezpečně vyrábět rovnou tam, kde je potřeba (třeba ve vodárnách).

Oxid chloričitý vs. chlordioxid (ClO₂): je to to samé?

Ano. Oxid chloričitý je odborný (chemický) název pro látku, které se v praxi často říká chlordioxid – v obou případech jde o stejnou sloučeninu se vzorcem ClO₂.

V češtině se proto běžně potkáte s oběma názvy podle kontextu: v technických podkladech a normách častěji „oxid chloričitý“, v praxi úpravy a dezinfekce vody častěji „chlordioxid“. 

Vlastnosti chlordioxidu

  • Naoranželovělý plyn: Chlordioxid je za normální teploty plyn výrazné barvy. V průmyslu se ale používá nejčastěji rozpuštěný ve vodě (její teplota je totiž daleko nad -59 °C, kdy by ClO₂ zmrznul do krystalů).
  • Výbušný v čisté formě: Proto se obvykle generuje se na místě (více níže).
  • Z hlediska chemie jde o oxid, kde je chlor v tzv. sudém oxidačním čísle (+IV) – to je rarita, protože většinou bývá chlor v lichém oxidačním čísle.
  • Silný oxidant: Dokáže rozkládat organické nečistoty, bakterie, viry, plísně, řasy, zkrátka co mu přijde do cesty, a přitom (co je důležité) tvoří mnohem méně karcinogenních vedlejších látek než klasický chlor.
Ilustrace chlordioxidu v tekuté podobě
Ilustrace chlordioxidu v tekuté podobě

Proč se nejčastěji vyrábí v generátorech chlordioxidu?

Protože je chlordioxid v koncentrované podobě velmi nestabilní a může explodovat, je nejvhodnější si ho „dělat“ tam, kde ho chceme použít.

  • K tomu existují zařízení zvaná generátory chlordioxidu.
  • Většinou vzniká genezí z chloritanu sodného (NaClO₂) a kyseliny (například HCl). Tyto suroviny se smíchají ve správném poměru a vzniklý ClO₂ se okamžitě rozpouští do vody.
  • Tak se dá bezpečně (a čerstvě) aplikovat do rozvodů pitné vody, do cirkulačních systémů nebo kdekoli, kde potřebujete provádět dezinfekci.

Kde všude nachází chlordioxid uplatnění?

  • Úpravny pitné vody: Nahrazuje nebo doplňuje chlor – při dezinfekci typicky nevznikají trihalomethany a tak si můžete užít „čistší“ chuť vody. Místo THM se pak hlídají hlavně chloritany/chloratany.
  • Chladicí věže: Brzdí množení bakterií a tvorbu biofilmů, pomáhá stabilizovat provoz okruhů. Biofilm je „schovka“ pro řadu bakterií a ClO2 do něj umí proniknout líp než řada běžných metod.
  • Potravinářský průmysl: Dezinfekce technologické vody, sanitace linek a CIP, mytí obalů a láhví.
  • Nemocnice, hotely, veřejné budovy: Dezinfekce rozvodů vody – díky účinku i na biofilm je často velmi účinný proti Legionelle (riziko nákazy hlavně z vodního aerosolu).
  • Odpadní vody a kanalizace: Omezení zápachu (např. sirných sloučenin) a mikrobiologie, podpora kontroly biofilmů v potrubí.
  • Papírenský průmysl (bělení): Bělení buničiny a papíru oxidací barevných složek (zbytky ligninu).
  • Textil (bělení/odbarvování): Průmyslové bělení a odbarvování vybraných materiálů, odstranění zbytkových barviv. Oxidace je skvělá na barvy, ale materiál je potřeba znát, aby nedošlo k poškození.
  • Zemědělství a provozní sanitace: Dezinfekce napájecích a technologických systémů, povrchů a zařízení tam, kde je potřeba „srovnat“ mikrobiologii.

Jak obstojí vedle jiných dezinfekčních metod?

Než se pustíme do tabulky, pojďme si je krátce představit:

  • Chlor:
    • Klasika vodárenství – přes sto let používaný.
    • Nízké náklady, dobře dostupný.
    • Vytváří ale trihalomethany (THM), chlorečnany, někdy i chlorfenoly způsobující nepříjemný zápach.
  • Ozon:
    • Velmi účinný silný oxidant.
    • Rychle se rozkládá, musí se vyrábět na místě.
    • Při reakci s bromidovými ionty v surové vodě mohou vznikat bromičnany, jež jsou toxické.
    • Je nákladnější na výrobu.
    • Působí agresivně na obyč. ocel, plast a další materiály, tj. všechna zařízení a potrubí musí být z kvalitní nerezové oceli.
  • UV záření:
    • Likviduje mikroorganismy průchodem vody přes UV lampu.
    • Nevytváří dezinfekční zbytkový účinek ve vodě, jakmile voda opustí lampu, znovu se může kontaminovat.
  • Cu-Ag ionizace (metoda s ionty mědi a stříbra)
    • Princip uvolňování měďnatých a stříbrných iontů, které potlačují mikrobiální růst.
    • Účinná spíš dlouhodobě (např. prevence proti Legionelle), ale pomalejší náběh dezinfekce.
    • Drahé z hlediska dlouhodobého provozu (ionty kovů) a legislativně regulované kvůli limitům stříbra ve vodě.
    • Ionty mědi a stříbra je nutné pravidelně monitorovat, aby jejich hladina nepřekročila povolené limity. Nadměrné koncentrace mohou být toxické pro člověka i pro životní prostředí.
  • Termická dezinfekce
    • Zahřátí vody na vysokou teplotu (např. > 60 °C) ničí bakterie.
    • Energeticky náročná, a pokud se okruh ochladí, mohou se bakterie znovu množit.
    • Leckdy technicky těžce proveditelná a navíc může dojít k poškození vodovodního systému a napojených zařízení.

Srovnání metod dezinfekce vody – tabulka

METODA VÝHODY NEVÝHODY TYPICKÉ VYUŽITÍ
CHLOR
  • Levné, dobře známé, jednoduchá aplikace
  • Zbytkový dezinfekční účinek ve vodě
  • Tvorba trihalomethanů (THM)
  • Tvorba chlorečnanů
  • Nebezpečí chlorfenolů (zápach, chuť)
Běžné vodárny, komunální úprava vody
OZON (O3)
  • Velmi silný oxidant
  • Žádné reziduální chlorové sloučeniny
  • Rychlý účinek
  • Vyšší náklady
  • Riziko tvorby bromičnanů
  • Nutná výroba na místě
  • Nutná všechna zařízení a potrubí v kvalitní nerezové oceli
Úprava pitné vody (prefiltrace), potravinářství
CHLORDIOXID (ClO2)
  • Likviduje biofilmy a legionelly
  • Netvoří THM ani chlorfenoly a další chlorované uhlovodíky
  • Stabilní v širokém rozmezí pH
  • Méně závislý na teplotě
  • Silný, rychlý účinek s dlouhým reziduálním účinkem
  • Částečná tvorba chloritanů a případně i v menší míře chlorečnanů
  • (záleží na pH a složení surové či pitné vody, nutno hlídat limity)
Pitná voda, procesní voda, chladicí věže, nemocnice, hotely
CU–AG ionty
  • Dlouhodobá prevence růstu mikroorganismů
  • Relativně jednoduchá technologie
  • Pomalější nástup účinku
  • Nutnost pečlivě sledovat hodnoty kovů ve vodě kvůli toxicitě
  • Vyšší náklady dlouhodobě
Velké vodní systémy, bazény, chlazení
UV záření
  • Nevznikají vedlejší škodlivé látky
  • Okamžitý efekt při průtoku
  • Žádný zbytkový účinek
  • Vyšší investiční náklady
  • Citlivost na zákal vody
Bazény, průmyslové a laboratorní aplikace
TERMICKÁ DEZINFEKCE
  • Spolehlivý zásah proti legionelle
  • Bez chemie
  • Vysoké energetické náklady
  • Bez cirkulace a stálé teploty se bakterie vrátí
Hlavně boj s legionellou v teplé vodě

Tabulka srovnání dezinfekčních metod ke stažení (jpg)

Proč je chlordioxid stále oblíbenější?

  • Ničí biofilmy, zatímco jiné metody (např. samotný chlor) někdy pronikají do usazenin hůř, chlordioxid dokáže rozrušit i slizké povlaky, ve kterých se bakterie rády skrývají.
  • Široká účinnost. Bakterie, viry, řasy, plísně – pro ClO₂ je to sousto, které si vychutná.
  • Nezávislost na pH. Klasický chlor funguje nejlépe v mírně kyselé až neutrální vodě, zatímco chlordioxid si poradí v širokém rozmezí pH (4–10).
  • Méně vedlejších produktů. Na rozdíl od chloru nevznikají trihalomethany (THM), jež jsou podezřelé z karcinogenních účinků.
  • Vyšší rozpustnost za nižších teplot než chlor. To zlepšuje jeho využití v chladných vodách.

A co nevýhody?

  • Chloritany a chlorečnany – při vyšších dávkách chlordioxidu a v případech vyššího pH vody, nebo přítomnosti vyššího množství organických látek, případně dvojmocného železa a manganu, mohou ve vodě stoupat koncentrace těchto látek, které jsou toxické. Je tedy potřeba hlídat jejich limity a dávkování. Odborné firmy si vhodným nastavením poměru prekurzorů, pH a teploty s těmito látkami dokáží poradit.
  • Cena – obvykle vyšší než u chloru, ačkoli díky účinnosti to bývá kompenzováno menší potřebou dávky.

Chlordioxid a legionella

Jednou z největších hrozeb v rozvodech teplé i studené vody je Legionella pneumophila – bakterie, která se ráda množí v místech, kde voda dlouho stojí (např. rozlehlé trubní systémy, klimatizace, sprchy v hotelech, nemocnicích).

  • Legionella přežije i v teplé vodě (40–50 °C).
  • Ráda se schovává do biofilmů.
  • Když se dostane do aerosolu (vodní mlhy), můžeme ji nevědomky vdechnout a riskovat zápal plic (legionářskou nemoc).

Proč je chlordioxid tak účinný?

  • Dokáže rozrušit biofilm a proniknout k bakterii, zatímco některé jiné metody pouze „olíznou“ povrch.
  • Může se dávkovat i do rozsáhlých distribučních systémů a udržet v nich nízkou, ale stálou koncentraci.

Doporučujeme si poslechnout i tento podcast, který stručně porovnává nejčastější metody dezinfekce vody (chlorace, ozonifikace, chlordioxid, UV aj.). Pomůže lépe pochopit rozdíly v účinnosti a vhodnosti jednotlivých postupů pro různé typy vodních systémů.

Chlordioxid jako zázračný lék

Chlordioxid (nebo přesněji směsi, které ho uvolňují) se objevuje i na alternativní scéně pod názvy jako MMS (Miracle Mineral Supplement/Solution), CDS/CDL apod. Tyto produkty bývají propagované jako „zázračný lék“ na širokou škálu nemocí. Ve skutečnosti jde typicky o chloritan sodný, který se po „aktivaci“ kyselinou mění na oxid chloričitý (ClO₂) – silné oxidační činidlo používané mimo jiné k dezinfekci. Úřady ale opakovaně varují, že požívání těchto přípravků není schválené ani bezpečné a může vést k těžkým nežádoucím účinkům (např. silné zvracení, průjem, dehydratace s nebezpečně nízkým tlakem, v krajních případech i vážné poškození zdraví). Více info najdete třeba tady – Wikipedia.

Shrnutí na závěr

Chlordioxid je v dnešní době jedním z nejúčinnějších dezinfekčních prostředků, který s přehledem ničí Legionellu, bakterie, viry i plísně. I když má, jako každá chemikálie, svá rizika (hlavně při předávkování a některých případech při tvorbě vedlejších produktů – chloritanů a chlorečnanů), dokáže nabídnout mnohem čistší dezinfekci než klasický chlor – bez nepříjemného zápachu a bez tvorby velkého množství nebezpečných vedlejších produktů.

Ať už ho najdete ve veřejných vodovodech, u chladicích věží, v nemocnici nebo v továrně na zpracování potravin, nejspíš odvede spolehlivou práci. Za tu vděčíme nejen jeho nesmírné oxidační síle, ale i nápadu vyrábět ho bezpečně na místě v generátorech, čímž se vyhneme nebezpečí výbuchu při přepravě a skladování.

Tak až se vás někdo příště zeptá, co je to ten chlordioxid, můžete s úsměvem říct, že je to silný a přitom elegantní „krotitel“ bakterií a virů, který z vody vyžene Legionellu, ale zároveň vám ji nechá chutnat a vonět tak, že se jí nemusíte bát napít.

 


Chcete vědět víc? Napište nám.


 

 

Časté dotazy

Je chlordioxid totéž co oxid chloričitý?

Ano. Jde o stejnou látku, jen o dva různé názvy (ClO₂).

K čemu se chlordioxid používá ve vodě?

Hlavně k dezinfekci – omezuje mikroorganismy v pitné i teplé vodě a v rozvodech.

Proč se používá místo chloru?

Často tam, kde je potřeba účinněji působit v rozvodech a proti biofilmu, případně kde je problém se zápachem/chuťí po chloraci.

Pomáhá chlordioxid proti biofilmu a legionelle?

Používá se i jako součást strategie proti biofilmu a legionelle v systémech teplé vody.

Jak se chlordioxid do vody dávkuje?

V praxi se běžně vyrábí na místě v generátoru a dávkuje se řízeně do vody podle provozních podmínek.

Má chlordioxid nějaké nevýhody?

Ano – je potřeba hlídat správné dávkování a kontrolovat vedlejší produkty (typicky chloritany/chlorečnany).

Je to bezpečné pro pitnou vodu?

Při správném návrhu, dávkování a dodržení limitů a kontroly kvality vody ano.

Michal Třeška

Více než 10 let se věnuji vodě a její kvalitě – od analýz a měření až po návrhy řešení pro bezpečnější a čistší vodu.