Pokud se nápadně změní chuť vody z vodovodního řádu nebo spíše ze studny, je na místě zbystřit a objednat si vlastní rozbor, nebo upozornit firmu, která vodu dodává. Změněná chuť a zápach vody signalizují, že se v ní vyskytují látky či probíhají pochody, které mohou mít vliv na vaše zdraví.
Nezávadná voda by ideálně měla být bez chuti a zápachu, pokud se nejedná o vodu z mimořádného zdroje, jenž v sobě rozpouští specifické látky z podloží – vody minerální. Chuť vody nejvíce ovlivňuje přítomnost železa, vápníku, hydrogenuhličitanů a různých oxidů, které se v ní velmi dobře rozpouštějí.
Jak se stanovuje zápach a chuť vody
Zápach se stanovuje pomocí smyslové zkoušky při 20 °C a 60 °C. Vyjadřuje se slovně pomocí šestimístné stupnice. Hodnocení je subjektivní. V případě většího množství organických sloučenin lze hovořit třeba o pachu plísňovém či rašelinném. U anorganických sloučenin se pach vody pojmenovává po jednotlivých složkách.
Změněná chuť se určuje degustační zkouškou, kterou by mělo provádět více testujících, aby byl výsledek směrodatný. Má rovněž 6 stupňů. Všechny laboratoře se danou normou řídit nemusejí, některé mají své vnitřní, stejně spolehlivé standardy a operační postupy.
Štiplavá chuť značí přítomnost chlorových sloučenin
Chlor se přidává se do vody z důvodu zajištění její mikrobiální nezávadnosti. Štiplavě nepříjemná chuť a charakteristický zápach, s nímž se můžeme setkat třeba v bazénu – tak se pozná zvýšené množství chlorových sloučenin. Chlor obsahuje ve větší či menší míře každá voda z veřejného vodovou a lze jej nechat vyprchat jednoduchým odstátím.
Maximální možná dávka chloru v pitné vodě je stanovena světovou zdravotnickou organizací. Jedná se o množství 0,3 mg/l volného chloru nebo 0,2 mg/l oxidu chloričitého. Používání chloru se lze vyhnout dezinfekcí pomocí UV záření, jež se v západní Evropě používá daleko častěji než u nás a také ultrafiltrací. Nadbytečný chlor se odstraňuje pomocí filtrů s aktivním uhlím.
Hnilobný zápach – velké zdravotní riziko
Zápach připomínající zahnívání a tlení bývá zpravidla způsoben přítomností bakterií. Mezi nejčastější bakterie ve vodě patří koliformní bakterie, které bývají k nalezení např. ve studnách a jsou signálem fekálního znečištění vody. V mrtvých koutech potrubních systémů se rády množí legionelly, které způsobují plicní obtíže.
Bakterií se můžete zbavit vhodnou dezinfekcí vody. Někdy postačí tzv. „šoková“ dezinfekce Savem, někdy je nutné přistoupit k periodickému dávkování. Poradí vám odborná firma.
Když voda chutná po železe
Zvýšená koncentrace železa se nemusí hned projevit rezavým zákalem, nicméně na chuti je poznat.
Železo se ve vodě vyskytuje ve dvou oxidačních stavech. Buď jako železnatý (Fe2+) nebo železitý (Fe3+) kationt. Nejčastějšími sloučeninami těchto iontů jsou např. hydroxid železnatý – Fe(OH)2, uhličitan železnatý – FeCO3 nebo oxid železitý – Fe2O3.
Nutno dále podotknout, že železité povlaky a krusty v potrubí tvoří ideální prostředí pro úchyt a růst bakterií.
Nadměrná koncentrace železa, ale i manganu se odstraňuje pomocí speciálních filtračních náplní, které nejprve převedou tyto kovy na nerozpustnou formu a následně je mechanicky zachytí.
Za slanou chutí stojí rozpuštěné chloridy
Slanou chuť způsobuje zvýšená koncentrace chloridových aniontů. Chloridy mají vliv pouze na chuť vody, žádné další její parametry neovlivňují. Odstraňují se zpravidla reverzní osmózou. Ta sníží jejich nadměrné množství na přijatelné společně s celou řadou dalších látek obsažených ve vodě.
Nejčastěji se vyskytuje chlorid sodný – NaCl a chlorid draselný – KCl. Ty se do vody dostávají z podloží. Zdrojem chloridů jsou také splachy ze solených komunikací. Ty jsou jedním z nejvýznamnějších zdrojů sekundárního znečištění. Mezní hodnota chloridů je stanovená na 100 mg/l, vyšší hodnoty sice nepředstavují zdravotní riziko, ale na chuti se již projeví. Chloridy významně přispívají ke korozi potrubních systémů.
Nasládlou chuť zase zapříčiňuje oxid uhličitý, který má ve vodě násobně vyšší rozpustnou schopnost než kyslík. Vody s vyšším obsahem oxidu uhličitého často vyvěrají z lokálních pramenů a jsou označovány jako kyselky. Naši předci je vyhledávali už od pradávna, neboť se také vyznačovaly lehce perlivým charakterem. Ve vodě se oxid uhličitý zpravidla nachází ve formě takzvaného volného oxidu uhličitého a vytváří hydratované molekuly kyseliny uhličité H2CO3.
Co dělat, když vám voda nechutná?
Pokud vám voda nechutná nebo máte i jen dojem, že se její chuť mírně změnila, nespekulujte a nechte si udělat rozbor vody. Cena rozboru vody se pohybuje zhruba od 1300kč výše a vy během krátké doby budete mít jistotu ohledně kvality vody, kterou konzumujete.
Teprve pokud nějaký parametr v rozboru vyjde špatně, kontaktujte odbornou firmu, která se zabývá úpravou vody.
A jak se zorientovat v rozboru vody? Čtěte zde: https://euroclean.cz/clanky/jak-se-zorientovat-ve-vyslednem-protokolu-o-rozboru-vody/
