Dusičnany ve vodě – rizika, doporučení a nové poznatky

Dusičnany ve vodě – rizika, doporučení a nové poznatky

michal zpětVoda a ekologie

Dusičnany (NO3−) jsou chemické sloučeniny obsahující dusík, které se přirozeně vyskytují v prostředí a hrají důležitou roli v koloběhu živin. V pitné vodě však mohou představovat závažné zdravotní riziko, pokud jejich koncentrace překročí bezpečné limity. Zvyšující se úroveň dusičnanů v některých regionech odráží změny v zemědělské praxi, urbanizaci i průmyslovém rozvoji. Téma je dnes vysoce aktuální vzhledem k častějšímu výskytu kontaminovaných studní a nárokům na kvalitu pitné vody, které se stále zpřísňují. Cílem tohoto článku je shrnout nejdůležitější poznatky o původu dusičnanů, jejich zdravotních rizicích, platné legislativě a nejnovějších vědeckých závěrech.

Poslechněte si audio, pokud vás nebaví číst.

Původ a výskyt dusičnanů

Dusičnany se v přírodním prostředí obvykle vyskytují v nízkých koncentracích, neboť vznikají hlavně mikrobiálními procesy v půdě. Druhotným, a mnohdy dominantním zdrojem dusičnanů, je však zemědělská činnost. Aplikace průmyslových hnojiv s vysokým obsahem dusíku, ale i chov hospodářských zvířat, vede k nadměrnému obohacování půdy a vod dusíkem. Dalším faktorem je nevhodné nakládání s odpadními vodami, zejména netěsné septiky a staré kanalizační systémy, které mohou prosakovat do podzemních vod. [1]

V průmyslových regionech přispívá k vyšším koncentracím také uvolňování dusíkatých sloučenin při výrobě chemikálií nebo při spalování fosilních paliv. Z hlediska vodních zdrojů jsou ohroženy zejména mělké a nechráněné studny, které snadno přijímají látky z povrchu. Rovněž povrchové vody, jezera a řeky mohou obsahovat vysoké koncentrace dusičnanů, které se mohou následně šířit vodovodními sítěmi či pronikat do hlubších zdrojů surové vody.

Typické zdroje kontaminace

  • Zemědělství: Hnojiva, kejda a další organické zbytky.
  • Lokální zdroje: Septiky, malé čistírny odpadních vod, netěsné skládky.

Zdravotní rizika

Rizika spojená s dusičnany zahrnují jak akutní, tak chronické projevy. Nejznámější komplikací je methemoglobinemie[2], což je stav, kdy je část hemoglobinu v krvi přeměněna na methemoglobin, který není schopen efektivně přenášet kyslík. [3] U dospělých se obvykle nejedná o častou komplikaci, protože jejich organismus má dostatečnou enzymatickou kapacitu pro redukci methemoglobinu zpět na hemoglobin.

U kojenců do zhruba šesti měsíců věku je však tato obrana nedostatečná. Vysoká koncentrace dusičnanů v kojenecké vodě může vyvolat tzv. „syndrom modrého dítěte“. Chronická expozice dusičnanům je dále spojována s možným zvýšením rizika karcinogenních onemocnění (např. přes tvorbu nitrosaminů). [1] Některé studie poukazují i na narušení funkce štítné žlázy (zejména u těhotných žen), jež může vést k poruchám vývoje plodu.

Limity a regulace

V České republice je pro pitnou vodu stanoven maximální limit 50 mg/l dusičnanů v pitné vodě. Pitná voda: maximálně 50 mg/l NO₃⁻ (podle vyhlášky č. 252/2004 Sb.). Pro kojence se doporučuje mnohem méně, ideálně do 15 mg/l, protože vyšší hodnoty mohou způsobit methemoglobinemii („modré děti“). [3] Pro srovnání – V USA (EPA) je limit stanoven na 10 mg/l dusíku jako N (≈ 45 mg/l NO₃⁻). [5]

Diskuse o zpřísnění norem se vrací na pořad dne; v USA probíhá nové hodnocení rizik (EPA IRIS) a šestileté přezkumy. V Evropě směřují standardy k přísnější regulaci dle směrnice (EU) 2020/2184.

Zajímavosti!

Iowa studie: riziko předčasného porodu a nízké porodní váhy

Studie z Iowy ukazuje, že i nízké koncentrace dusičnanů (0,1–5 mg/l) mohou souviset se zvýšeným rizikem předčasného porodu a nízké porodní váhy. [9] [10]

Diskuse o možných pozitivních účincích

Nízké dávky z přirozených zdrojů mohou mít kardiovaskulární benefity (vazodilatace přes NO); u seniorů byl popsán mírný pokles krevního tlaku po řepné šťávě. [11]

Environmentální spravedlnost

V Iowě byly zaznamenány rozdíly v expozici podle socioekonomického postavení – cca 7,4 % populace nad 5 mg/l; více postiženy nízkopříjmové komunity. [12]

Praktické dopady: případ Des Moines (USA)

V řece u Des Moines byly naměřeny hladiny až kolem 9 mg/l. [13] Místní vodárna provozuje nákladné zařízení na odstranění dusičnanů; provoz může stát ~10 000 USD/den. [14]

Technologie úpravy vody

Při úpravě vody s vyšším obsahem dusičnanů se využívá několik metod:
  • Iontoměničové filtrace: selektivní odstranění NO₃⁻, ale vzniká slaný/dusíkatý regenerát. [15]
  • Reverzní osmóza (RO): typicky kolem ~90 % a více pro NO₃⁻ dle podmínek. [16] [17]
  • Biologická denitrifikace: vhodná zejména pro větší úpravny/ČOV; vyžaduje pečlivé řízení a monitoring. [3]
Nové trendy kombinují biologii a membrány, rozvíjejí selektivní adsorbenty a „chytré“ filtry na dusičnany pro lokální zdroje.

Doporučení pro praxi

  • Vodárny: Pravidelný monitoring, optimalizace procesů, nasazení účinných metod.
  • Soukromé studny: Pravidelné rozbory; zvážit RO či iontoměnič; kontrola těsnosti septiků.
  • Regulátoři: Opatření v zemědělství, ochrana zdrojů; debata o limitech v kontextu technických a ekonomických možností.
  • Zdravotní politika: Osvěta v rizikových oblastech, kontrola kojeneckých vod, informace pro těhotné a malé děti.

Diskuse a perspektivy

Téma dusičnany ve vodě zůstává kontro kontroverzní: studie upozorňují na rizika i potenciální benefity mírných dávek. Z pohledu veřejného zdraví však převažuje potřeba ochrany zranitelných skupin.

Závěr

Zranitelné skupiny mohou být ohroženy už při relativně nízkých koncentracích (0,1–5 mg/l) [9]. Klíčová je prevence, monitoring a rozvoj technologií; důležitá je i dimenze environmentální spravedlnosti [12].

 

Chcete vědět víc? Napište nám.

Poslat dotaz

 

Zdroje

  1. Ward, M. H. et al. (2018). Drinking Water Nitrate and Human Health: An Updated Review. Int. J. Environ. Res. Public Health, 15(7), 1557. odkaz
  2. Wikipedie (CS). Methemoglobinemie. odkaz
  3. WHO. (2017). Guidelines for Drinking-water Quality: 4th ed. with 1st Addendum. odkaz
  4. Ministerstvo zdravotnictví ČR. Vyhláška č. 252/2004 Sb. e-Sbírka
  5. US EPA. National Primary Drinking Water Regulations (MCL pro NO₃⁻ = 10 mg/l jako N). odkaz
  6. US EPA. (2023–). IRIS Assessment – Nitrate & Nitrite (Protocol). odkaz
  7. US EPA. (2024). Six-Year Review 4 of Drinking Water Standards. odkaz
  8. Evropská komise. (2020). Směrnice (EU) 2020/2184 o kvalitě vody určené k lidské spotřebě. odkaz
  9. Semprini, J. et al. (2025). Groundwater nitrate contamination and prenatal outcomes in Iowa: 1970–2022. PLOS Water. odkaz
  10. Stayner, L. T. et al. (2021). Exposure to nitrate in drinking water and risk of preterm birth and term low birth weight in Iowa, 2002–2017. Environ. Health Perspect. 129(4):047008. odkaz
  11. Hord, N. G., Tang, Y., & Bryan, N. S. (2009). Food Sources of Nitrates and Nitrites… Am. J. Clin. Nutr., 90(1), 1–10. odkaz
  12. Mantey, E. P.; Liu, L.; Rehmann, C. R. (2025). Disparities in potential nitrate exposures within Iowa public water systems. Environmental Science: Water Research & Technology, 11(4), 959–971. DOI | repozitář (mirror)
  13. AP News. (2025). Near-record nitrate levels in Des Moines-area rivers threaten drinking water. odkaz
  14. Des Moines Water Works. Nitrate Removal Facility (factsheet). odkaz
  15. US EPA. Treatability Database – Nitrate. odkaz
  16. US EPA. (2024). WaterSense® Specification for Point-of-Use Reverse Osmosis Systems, Version 1.0 (November 2024). specifikace (PDF) | factsheet | přehled
  17. CDC. (2023). About Home Water Treatment Systems (Reverse Osmosis). odkaz | NDSU Extension. (2013). WQ-1047 Reverse Osmosis (factsheet).PDF

Může Vás zajímat:

Komentovat