Ne všechny bakterie představují pro člověka nebezpečí. Naprostá většina lidem nijak neublíží, některé jsou dokonce zdraví prospěšné. Tedy pokud se vyskytují tam, kde mají. V případě člověka jsou vítané především v tlustém střevě. Problém představují bakterie vyskytující se v pitné vodě. Mezi nejznámější patogeny, vyskytující se oblibou v rozvodech vody a ventilačních systémech, patří bakterie Legionella pneumophila.
Charakteristika Legionelly
Legionella pneumophila je štíhlá, gramnegativní bakterie nevytvářející spory. Pohybuje se pomocí bičíků. Legionely běžně najdeme ve vodě i v půdě. Přenášejí se vzduchotechnikou, inhalátory, potrubními rozvody, ale i např. vodotrysky. K nákaze dochází inhalací kontaminovaného aerosolu.
Patogenita
Legionelly vyvolávají legionelózu – nákazu, která může mít až fatální následky. Do dýchacích cest se Legionella dostává vdechnutím aerosolu obsahujícího bakterie. Přenos z člověka na člověka zaznamenán nebyl.
Onemocnění probíhá ve dvou formách: jako legionářská nemoc nebo jako pontiacká horečka. První forma způsobuje akutní zápal plic. Postižený člověk má teplotu, kašle a může se vyskytnout i průjem nebo vykašlávání krve. Při komplikovaném průběhu může dojít až k selhání vnitřních orgánů, ledvin a jater.
Onemocnění se léčí antibiotiky. Na lehčí průběhy erytromycin a tetracyklin, v těžších případech nebo ti levofloaxin a azitromycin.
Druhá forma má mírnější příznaky a podobá se chřipce. K onemocnění jsou náchylnější starší lidé, kuřáci a osoby se sníženou imunitou. Inkubační doba obou forem se pohybuje mezi dvěma až deseti dny.
Zdroje nákazy
Zdrojem nákazy mohou být veškeré systémy, v nichž cirkuluje voda nebo vodní pára. Může být přítomna v mnoha průmyslových vodních rozvodech, v chladicích věžích, klimatizačních jednotkách, sprchových hlavicích, fontánách atd..
Legionella se tak velmi úspěšně adaptovala na rozvodné systémy vytvořené člověkem.
Nejvíce se ji daří v takových místech, kde voda stagnuje a má teplotu 20 až 45 °C.
Výskyt Legionelly ve světě a v Česku
Legionella vyvolává pravidelně se vyskytující vlny onemocnění. V 70. letech došlo k nákaze legionářskou nemocí ve Španělsku, Filadelfii a v australském Melbourne. Z 80. let je popsána vlna onemocnění v anglickém Staffordu nebo v australském Sydney. V 90. letech byl zaznamenán výskyt této bakterie například v nizozemském Bovenkarspelu. V roce 2000 vypukla epidemie v nemocnici ve španělské Murcii.
Lze konstatovat, že výskytů Legionelly ve světě přibývá. Rozšiřuje se lázeňská péče, přibývají vodní parky, rostou administrativní budovy. Složitost rozvodů vody a ventilačních systémů se zvyšuje.
I v České republice výskyt Legionelly v posledních letech narůstá. V roce 2005 bylo hlášeno devět onemocnění, v roce 2010 čtyřicet dva onemocnění a v roce 2016 již sto čtyřicet sedm onemocnění.
Legionella se objevila například na Černém Mostě nebo v Letňanech. Dalšími místy výskytu Legionelly byly Ostravská fakultní nemocnice, koleje Technické univerzity v Liberci či bytové domy v Přerově.
Jak se legionelly zbavit?
Ideální je problému již předcházet. Tedy navrhovat potrubní systémy tak, aby se v nich legionelle nedařilo dobře. Používat takové materiály, na kterých co nejméně ulpívají nánosy a nemohou se na nich vytvářet biofilmy, ve kterých bakterie nejčastěji žije. Zásadní je také navrhovat celý systém tak, aby nedocházelo ke stagnaci vody. Žádné tzv. mrtvé kouty.
Jako sekundární opatření (když už tam bakterie je) se používá dávkování chemikálií nebo zvýšení teploty vody (tzv termická dezinfekce). Ideální je, pokud existuje možnost vodu pravidelně krátkodobě zahřát na 70 až 80 °C. To ale vždy systém neumožňuje a tak hraje prim dezinfekce vody chemická.
Mezi chemické dezinfekce vody řadíme dezinfekci chlorem, ozonem či tzv. chlordioxidem. Chlor je běžná chemikálie, která má ale problém pronikat do biofilmů, kde se bakterie množí. Ozon je silná chemikálie, nevykazuje však reziduální účinky a rychle se rozkládá. Nepůsobí tedy odlehlejší místa sítě, kde právě legionella často žije. Idální je tedy chlordioxid (Oxid chloričitý), který proniká právě i do biofilmů a navíc ze systému hned nevyprchá. Velkou výhodou je i, že nevytvá karcinogenní trihalogenmethany (THM) netvoří ani chlorfenoly a dioxiny.