Ač se nám může zdát, že rozsáhlé epidemie nemocí přenášených pitím kontaminované vody jsou již v evropském prostředí minulostí, jak nám dokázala nedávna epidemie legionelly v sousedním polsku, opak může být pravdou. Hrůzu nám dnes už naštěstí nenahání tyfus ani cholera. Neznamená to ale, že by nemoci zaviněné kontaminovanou vodou zmizely nadobro. V médiích se v posledních letech nejčastěji skloňují bakterie rodu Legionella. Ta však rozhodně není jediným původcem vážných zdravotních potíží způsobených bakteriemi vyskytujícími se ve vodě. Pojďme se na ty nejčastěji se vyskytují podívat podrobněji.
Trocha třídění a pojmů
Roztřídit bakterie do taxonomických skupin jako to jde v případě jiných živočichů či rostlin není jednoduché. Mikrobiologie proto volí jiná kritéria. Například podle tvaru rozlišujeme tyčinkovité bakterie a koky. Podle způsobu získávání živin bakterie dělíme na autotrofní a heterotrofní. Autotrofní organismy jsou schopné přeměnit anorganické látky na organické, druhé jmenované to neumí.
Jednoduše řečeno autotrofní bakterie si tak dokážou z vody a oxidu uhličitého vytvořit sacharidy, tuky a bílkoviny zatímco ty heterotrofní je musí přijímat v potravě. Se způsobem výživy souvisí i způsob získávání energie pro tvorbu organických sloučenin. Fototrofní bakterie jí získávají ze světla stejně jako zelené rostliny, chemotrofní bakterie se musí spolehnout na reakce rozkládající organické látky, které přijímají ze svého okolí.
Dalším často používaným kritériem je vztah bakterií ke kyslíku. Základní dělení je na aerobní a anaerobní organismy. Aerobní bakterie potřebují ke svému úspěšnému růstu a množení kyslík v atmosférické koncentraci, anaerobní bakterie naopak v takovém prostředí hynou. Aby byla situace složitější existují ještě bakterie mikroaerofilní a fakultativně anaerobní. Mikroaerofilní bakterie vyžadují prostředí s nižší koncentrací kyslíku než je atmosférická a fakultativně anaerobní bakterie lépe prospívají v prostředí, kde je kyslík přítomný, ale dokážou přežít i bez něho.
V mikrobiologických textech se často můžete setkat též se slovíčkem grampozitivní či gramnegativní. Ač se to na první pohled nezdá toto rozdělení třídí bakterie podle složení buněčné stěny. Metodu vyvinul švédský vědec Hans Cristian Gram a úspěšně s její pomocí dokázal rozlišit nebezpečné pneumokoky od bakterie Klebsilela pneumoniae, která je běžnou součástí mikroflóry v ústech.
Metoda spočívá v několikastupňovém bavení bakterií a je schopná je takto poměrně jednoduše rozdělit na dvě velké skupiny podle stavby buněčné stěny. Grampozitivní bakterie budou mít v posledním kroku modrofialovou baru, gramnenegativní růžovou. V obou skupinách najdeme nebezpeční patogeny například rod Legionella a Salmonella se řadí mezi gramnegativní bakterie, naproti tomu rod Clostridium, stafylokoky, streptokoky či enterokoky patří mezi bakterie grampozitivní.
Praktičtější pro naše účely se jeví třídění na základě hygienického významu, kde rozlišuje tři kategorie a to patogenní, potenciálně patogenní a nepatogenní bakterie. Bakterie můžeme také dělit na indikátory fekálního či organického znečištění nebo podle toho, jaké sloučeniny jsou schopny transformovat – máme bakterie degradující sloučeniny síry, uhlíku či dusíku apod. Bakterie, kterými se budeme dále zabývat budou mít společné zejména to, že se jedná o potenciálně patogenní či patogenní organismy.
Nejčastěji se vyskytující patogenní bakterie ve vodách
Patogenní kmeny bakterie Escherichia coli
Bakterie Escherichia coli jsou nedílnou součástí střevní mikroflóry nejen lidí ale i zvířat. . Tyto tyčinkovité bakterie produkují látky, které brání množení škodlivých bakterií a též se podílí na syntéze některých vitaminů například vitaminu K. Existují ale i patogenní kmeny, které mohou způsobit lehké nevolnosti ale i vážné krvácivé průjmy, záněty močových cest či dokonce selhání ledvin. Bakterie rodu Escherichia patří k nejlépe prostudovaným mikroorganismům a proto se využívají hojně pro modelové genetické a klinické studie. Využívá se též jako indikátor fekálního znečištění – pokud se tyto bakterie vyskytnou v pitné vodě znamená to, že byla čerstvě znečištěna fekálním odpadem. Escherichia coli totiž patří mezi bakterie střevního původu a mimo lidské či zvířecí tělo je její životaschopnost krátká. Limity jsou dané vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb. Co se týče obsahu bakterií Escherichia coli limit je stanoven na 0 KTJ koliformních bakterií ve 100 ml vody.
Enterokoky neboli fekální streptokoky
Enterokoky jsou též využívány jako indikátory fekálního znečištění. Ve vodě se totiž množí jen velmi vzácně a jsou proto považovány za jasný důkaz čerstvého fekálního znečištění. Jejich název je odvozen od řeckého slova enteron, což znamená střevo. Mají na svědomí zejména záněty močových a žlučových cest či gynekologické záněty. Tyto bakterie jsou odolnější než Escherichie a na jejich likvidaci je tedy třeba použít mnohem větší dávky chloru. Podobně jako v případě bakterií rodu Escherichia zmíněná vyhláška 252/2004 Sb. stanovuje, že ve 10 ml vody nesmí být přítomna žádná z těchto bakterií.
Salmonella typhimurium a další příbuzné druhy
Akutní průjmové onemocnění známé jako salmonelóza je způsobeno právě touto bakterií a dalšími příbuznými druhy. Voda sice není hlavní cestou přenosu salmonelózu, právě pro jejího původce jsou jako pro jedinou skupinu bakterií v kanalizačních řádech některých obcí upraveny limity pro vypouštění do stokové sítě.
Shigella Dysenteriare, Shigella Flexneri a Shigella Sonnei
Bakterie rodu shigella jsou původci horečnatého průjmového onemocnění známého jako bacilární úplavice. Hlavní cestou přenosu je v případě tohoto onemocnění osobní kontakt, nicméně jsou doloženy i případy, kdy k přenosu došlo přes pitnou vodu.
Bakterie rodu Legionella
Bakterie rodu Legionella jsou v současnosti asi nejznámější patogeny, které můžeme ve vodách nalézt. Onemocnění, které vyvolávají má dvě formy – mírnější tzv. Pontiatickou horečku a závažnější legionářskou nemoc. Pontiatická horečka se projevuje jako běžná chřipková infekce a stejně jako chřipka se též léčí. Legionářská nemoc může skončit až komplikovaným zápalem plic a úmrtím. Legionella neublíží člověku při požití, pití kontaminované vody tedy k propuknutí legionářské nemoci nevede, Problém nastává pokud se bakterie dostane do plic. Nebezpečí tak hrozí například při sprchování, protože při něm vzniká velké množství aerosolu.
Pseudomonas aeruginosa
Tato bakterie způsobuje nevolnosti, průjmy a zvracení, pokud se dostane do otevřené rány může vyvolat záněty kůže. Problémem je zejména vysoká odolnost bakterie vůči penicilinu.
Bakterie rodu Staphyloccocus
Tento rod zahrnuje velké množství druhů, nejznámější a nejvíce nebezpečný je patrně zlatý stafylokok. Tyto bakterie mohou způsobit širokou škálu onemocnění od sepse přes menigditidu po syndrom toxického šoku. Velkým probléme současnosti jsou kmeny rezistentní na antibiotika, stafylokokům se navíc dobře daří třeba ve zdravotnických zařízeních.
Vibrio Cholerae
Latinský název této bakterie napovídá jaké onemocnění způsobuje. Cholera – v minulosti častý postrach evropských velkoměst, se projevuje těžkými vodnatými až krvavými průjmy, které vedou k vyčerpání organismu a smrti. S bojem proti choleře je spojeno také jedno z prvních využití sloučenin chloru k dezinfekci vody. V roce 1854 během velké epidemie cholery londýnský lékař John Snow použil k dezinfekci pumpy na ulici Broad Street roztok chlornanu (v podstatě se jednalo o dnešní Savo).
Salmonella Entericia Typhi
Zatímco v případě cholery bylo jasno, latinský název této bakterie klame – nezpůsobuje totiž salmonelu, ale břišní tyfus. Podobně jako cholera bylo toto horečnaté průjmové onemocnění postrach evropských velkoměst v průmyslově rozvinutých oblastech. Průjmy vedou často k dehydrataci a perforaci střeva, což má za následek smrt.
Cryptosporodia a Guardie
A nakonec se sluší podívat i na celkem nedávno registrované prvoky, které jsou původcem průjmových onemocnění. V minulosti postihly epidemie těchto onemocnění zejména USA a Velkou Británii.
Cryptosporodium
Tento prvok vyvolává též průjmová onemocnění. Rozsáhlé epidemie postihly v minulosti Velkou Británii a USA. Záludnost tkví především v tom, že tento mikroorganismus se dá z vody odstranit pouze dokonalou filtrací, chlorace a další chemické metody dezinfekce na něj neplatí.
Giardia intestinalis
Tito prvoci se někdy označují též jako Lamlie a vyvolávají průjmová onemocnění podobná těm popsaným výše u cryptosporodií. Navíc poškozují játra.
Závěr
Dnes už nás sice nestraší epidemie tyfu či cholery, na výskyt patogenních organismů ve vodách bychom ale neměli zapomínat a brát ho na lehkou váhu. V médiích se v posledních letech nejvíce skloňovaly bakterie rodu Legionella, ale neměli bychom zapomínat ani na ostatní bakterie. Záludnost některých z nich, zejména prvoků rodu Guardia, tkví v to, že jsou odolné chemickým metodám dezinfekce a z vody jdou odstranit pouze dokonalou filtrací.
Zajímá Vás více nebo se chcete na něco zeptat?
